2011

3.1.2011 - Tak jde čas - II. série, díl první

Doufám, že už jste vystřízlivěli z bujarých oslav nového roku a fungujete normálně pracovně, jako my, obyčejní lidé :o).

Ještě jednou do nového roku vše nejlepší....donedávna jsem si myslela, že to jediné a nejdůležitější je zdraví, ale pak mi někdo řekl, že na Titanicu byli prakticky taky všichni zdraví a bylo jim to na prd, tak i to štěstí potřebujeme.

Tak bych mohla shrnout vánoce. Začaly pěkně, večer po večírku (22.12.2010) jsem uklouzla ve vaně. I při představě, co by to mohlo znamenat jsem se z ní doslova vyhrabala a začala spřádat představy o dalším dnu stráveném u doktorů. I zachvátila mě panika, že jsem se rychle a zcela zázračně uzdravila. Nechápu, ač na večírku zcela střízlivá, co se pak nestane. Jako vždy, kronikář a fotograf musí zůstat střízlivý. (Mě se pak líbí, když se po novém roku chlapi začnou trousit do práce a tak nesměle přicházejí, jestli náhodou na večírku něco neprovedli.)

Tak a zpět k vánocům. Na Štědrý den jsem fakt myslela, že na tu pohotovost pojedu. Spadlo mi ráno něco do oka. Půl hodině jsem běhala po bytě, směr koupelna - lékárnička, hledala kapky, vyplachovala a mnula oko a nic nepomáhalo. Až po půl hodině velmi zdevastovaného a červeného oka to přestalo. Naštěstí. Kapky jsem nenašla ani po generálním úklidu.

Jít zrelaxovat na bazén – to by byla kapitola sama pro sebe. Vířivka byla fajn, na záda ty trysky s vodou byly úžasné, ale ten nápad, strčit do nich kotník, až tak geniální nebyl. Teda v tu chvíli se to tak nejevilo, ale pak jsem myslela, že nedojdu domů (a to mám jen pět minut).

Mezi svátky jsem si přivřela ruku do vchodových dveří baráku, odnesly ty to žíly na hřbetě, jak na sviňu tam bylo nějaké železo a ještě teď to cítím. Na Silvestra jsem při manévrech sejmula stromeček....no nechápu, kde soudruzi z Číny udělali chybu, ale že může i umělý stromek opadat, jsem fakt netušila. A to jsem měla v sobě jen dvě štamrlky domácího vaječňáku a čokolikéru, takže jsem byla zcela při (ne)smyslech. Tím jsem asi vyčerpala všechny katastrofy a vše přežila.

Ježíšek byl ke mě štědrý, dostala jsem tolik dárků, asi jak jsem byla celý rok hodná. Tolik kosmetiky, že jsem nabyla dojmu, jestli si mé okolí náhodou nemyslí, že se asi nemyju. I od chirurga jsem dostala "vianočný darček" - ortézu na kotník. Bohužel bez návodu, jak se s tím dostat do zimních bot. Ještě říkal, že s tím mám chodit tři měsíce a pak na kontrolu, tak jsem se chtěla zeptat které tři měsíce myslí, že bych počkala do jara, do tenisek bych se snad s tím vecpala, nebo jako před tím (v případě chodící sádry), bych si jednu půjčila o dvě čísla větší. Tak jsem si myslela, že jen ten můj doktor je takový humorista, ale mám kamarádku, která si zlomila kotník měsíc po mě a teď mi psala, že dostala ortézu a jak to řeším, že se s tím nevejde do bot. Takže v podstatě jsou všichni lékaři na jedné lodi.
Dostala jsem i krásnou orchidej. Chápejte, mám kytky ráda, ale u mě se nejlépe daří takovým nenáročným suchomilkám, co když zapomenu zalít, tak přežijí. Důkazem je to, že mi teď přes zimu stihlo zmrznout jedno kvítko, podotýkám, které je vevnitř, ne na balkoně. Mám ráda čerstvý, svěží vzduch a tak pořád větrám, nedělá mi to problém ani v mínus patnácti, a holt kytičko nepřežilo. Ještě zavčasu jsem stihla špičky ostříhat a dala do vody, ono zakoření, akorát přesazovat se má až na jaře, a jaksi hlína je na balkoně, tak ji budu muset dát asi do tepla a začít zahradničit už v lednu.

10.1.2011 - pondělí - Nostalgická ...

Chytá mě nostalgická...včera to byly 4 měsíce od úrazu...a dnes se mi to zdá tak dávno...

Ten úraz mi dal strašně moc...nemyslím tím, že bych se změnila já (to už snad ani nejde :o) ), v něčem se změnilo mé vnímání a přemýšlení...

Hlavně mi to dalo poznání, jaké lidi okolo sebe mám...ocitla jsem se v situaci, kdy jsem zkrátka potřebovala pomoc. Do té doby jsem byla zvyklá si vše udělat nebo zařídat sama...a najednou to nešlo.

První dny jsem byla ráda, že zvládám trojúhelník - postel, gauč, koupelna....sem tam přibyl ještě jeden úhel...lednička, kam jsem si připadala, že chodím jak na nákup s taškou...

Je pár věcí, na které asi nezapomenu...např. jak jsem vysávala, pěkně na kolena, na zadek a přísunem vpřed! :o). Naučila jsem se nežehlit, jedině opravdu to nejnutnější. Nosila jsem každou ponožku jinou...kdo to nezažil, nepochopí, že oteklý kotník, ještě navíc s obvazem do normální ponožky nedostanete.

Těším se, až se mě lidi budou zase ptát, jak se máš a ne, jak se ti šlape....zatím odpovídám, šlape se mi skvěle, hlavně, když nikam nemusím. Noha sem tam bolí, takže pořád ve víru cvičení - mazání - ledování.

29.1.2011 - sobota - Díl druhý nekonečného seriálu :o)

Tak po 14 dnech antibiotik se cítím ještě lehce zdopovaná, ale už plně funkční (možná ale, že i o tom by se dalo polemizovat..). Trochu se mi odbednilo a i hlas se vrátil. V televizi říkali, jak se k nám blíží ta chřipková epidémia, tak jsem se těšila, že jupí, mám to za sebou...a houby houby, zlatá rybko...na rentgenu se ukázalo, že mám zánět dutin...doteď jsem ani nevěděla, že nějaké mám...
No nic, závěrem můžu jen říci, zdraví v prdeli, štěstí v nedohlednu, do důchodu daleko....:o)...to nám ten nový rok pěkně začíná.

Statečně trénuji telemarky...pamětliva toho, že letové fáze mám dobré, jen přistávání se mi nedaří....v pondělí jsem hodila takovou holubičku, to byste koukali, a ve středu mi podjela nožka tak hezky, že nebýt ortézy, tak jsem opět na dlažbě (jsem se večer kochala, jak nám to pěkně sněží, asi místo kochání se fakt už musím dívat jen do země))...tak mi v tom vazu jen lehce fiklo...no jo, jen trénink a čas dělá mistra....

V úterý jsem byla na obhlídce stavby... já a asi 20 chlapů, no, tolika testosteronu a odéru jste dlouho nezažili. Chápejte, mě nevadí, když chlap voní, ba naopak, ale taky se mohli domluvit, že...korunu tomu nasadila paní ředitelka (jednalo se o školu), která prohlásila, že začne svolávat učitelky, že tolik chlapů tam ještě nezažily...(díky bohu, že jsem nešla do školství :o)) ).

Těchto 14 dní mám kurz wire-wrapingu, takový návrat k drátům, ale jako technika se mi to líbí, tak zase zkouším něco nového, dle hesla "tvoříš, tvořím, tvoříme...aneb pořád něco motáme"... V tomto se mi nějak daří....
Ještě k tomu wire-wrapingu si nemůžu odpustit poznámku o té kovářovic kobyle...tak kdyby se Vám kdekoli válel kousek traverzy, tak 20 cm, nebo i kus kolejnice...beru všemi deseti :o)). (abych si moc nevymýšlela, tak nejlépe bez rzi :o) ). A taky dráty beru...nejlépe měď, nerez, stříbro....různých tlouštěk, od 0,3 mm do max. 1,2 mm....:o))...(jen prosím mosaz ne-e, k té jsem nějak nepřilnula a ani to nehodlám zkoušet).

Pracovně se mi sešly tři projekty, tak lehce nestíhám...doufám, že se dnes jednoho zbavím, odnesu ho na stavební úřad....jakmile vidím úředníka, hned se rosím....tak jen na podatelnu. Ani krok dále!

Onehdá jsme s jedním pánem, moc fajn investorem, narazili na zajímavé téma...nutno říci, že je to obyčejný, normální, velmi příjemný pán důchodového věku, který si vzal právničku...a on že právničky doma nevaří, však to přece znám, nebo inženýrky to mají jinak?...tak jsem podotkla, že vařím, i peču....a raději spolkla, že už jsem na tom tak blbě, že než jít do obchodu, tak raději upeču i chleba, rohlíky, bagety, medovníky,...:o)...to je fakt tak zažito, že ženská s titulem je nepoužitelná?