2010

8.1.2010 – pátek

Tak začalo sněžit, a to pořádně. Konečně :o). Hlásí do neděle, že napadne až 50 cm sněhu. Tak jsem byla cvičně odházet 30 cm stávajícího sněhu z auta, aby těch 50 cm mohlo napadnout. A taky abych to auto na jaře vůbec našla. Chvíli mě trápilo, jestli odhazuji správné, ale ano, povedlo se :o). Přemýšlela jsem, že když upeču chleba, tak nebudu muset ani do obchodu :o). Ale uvidíme zítra.

27.1.2010 – středa

Hlásili na dnes mrazivé ráno, prý až k mínus 30. To bylo krásné probuzení, s vědomím, že nejraději bych zůstala pod peřinou. Na teploměru bylo nějak zamlženo a prý mínus 23. To by šlo. Ovšem po deseti sekundách venku mi zamrzl nos. Po polovině cesty do práce mi mrzly stehna, ale to je moje chyba, asi se budu muset vrátit k štramplím. Po příchodu do práce jsem zvýšila výkon našeho otopného tělesa v kanceláři, i když plus 19 stupňů bylo proti venku učiněná lázeň. Ale nebyla to taková hrůza, jak jsem čekala.

Kolegyňka má narozeniny, hurá, bude snídaně :o). Dnes asi budu řešit své vnitřní morální dilema: jak získat pozitivní (anóbrž vůbec nějaký) přístup k práci. Zamyšlení dnešního dne. Nejen podle Járy Cimrmana se prvně ze dveří vychází a pak vchází. Už jen proto, aby se lidé vevnitř nekumulovali. Ale po dnešku je to naopak. Čím větší zima, tím víc by toto pravidlo mělo platit naopak. Má to spoustu výhod, za prvé, ti, co jsou venku, jsou dříve v teple a ti, co jsou v teple, si tam pobudou o chvíli déle. Soudě podle toho, jak se dneska cpali lidé dovnitř, zdá se, že se tento systém začíná ujímat.

19.4.2010 – pondělí

Tak máme nového člena domácnosti.

Zatím je tichý, spolehlivý, nenáročný...a umí skvělé věci.

Je to domácí pekárna. Tak jsem o jejím pořízení uvažovala již alespoň půl roku, pročítala jakékoli doporučení, recenze, sledovala vše možné. Nakonec jsem se na to vykašlala, šla do maloměstského elektra a koupila. To, co člověk po pekárně chce, umí dnes už skoro každá. A když v nějakých diskuzích byly střídavé názory, jeden si tu kterou danou pochvaloval a další měl zkrátka smůlu, museli tu kterou danou reklamovat, ...kdybych se měla řídit podle tohoto, tak ji ještě nemám. Takže, zakoupena v sobotu. V sobotu odpoledne jsem studovala návod k obsluze, doporučení co a jak, v neděli ráno jsem ji "vypálila na nečisto" a pak odpoledne následoval první vzorek. Rozhodla jsem se jít cestou od začátečníka po experta, a tak jsem zakoupila hotovou směs, která se pouze smíchá s vodou. Musím říct, že chlebíček byl vynikající, nejlepší byla ta kůrka a teplý chleba - tomu se nic nevyrovná. I když jsem si říkala, že některé programy, jako např. džem, mi budou k ničemu, ale po prostudování receptů asi zkusím i to :o). Taky se těším na přípravu kynutého těsta a posléze vdolečků, buchet, houstiček,....mňaaam. Takže pekárno vítej u nás doma!

8.8.2010 – neděle

Koule s rohama, aneb bajka o těžkém životě korálkářky...:o)

Díky jedné holčině se na fóru o korálkování objevil návod na vzorovanou kouli... který mě ihned zaujal a nadchnul ;o) ...díky vlastní horlivosti (nebo spíše blbosti ? ) jsem si jej překreslila do schématu (zjevně blbě)...ač francouzsky neumím, domnívala jsem se, že alespoň číslice - jejich význam - je stejný....OMYL ! ...
Psalo se tam..."R11"...tak jsem myslela velikost např. TOHO 11, obecně rocail 11 a pak "1 boule bois 16 mm" - tak to jsem si říkala, "boule" to bude koule o průměru 16 mm...
Když jsem to začala nadšeně šít, super ...pak, kdy už jsem měla být v půlce se to nějak rozšiřovalo čím dál víc...a nebyla jsem ani ve třetině....pak jsem své nakreslené schéma zahodila a došila to nějak podle citu, ale rohy mi tam zůstaly ...ale to je má chyba přidávání...druhou půlku už jsem šila podle té první, s návodem v koši...

Ponaučení č. 1... ne každý návod vede ke zdárnému konci (díky mé chybě)...
Ponaučení č. 2... pro nezasvěcené vždycky můžu tvrdit, že to tak má být...

P.S. návod jsem vytáhla, všimla jsem si, že jsem si ho překreslila správně !...jen zkrátka v nepravou chvíli jsem zapojila rozum, což jsem dělat neměla :o)).

9.9.2010 – čtvrtek – Krásný to den….tak normálně začal.

Den, jako každý jiný. Ráno vstávat, do práce, v práci práce, a…. po cestě ze schodů v práci jsem šlápla do prázdna…skutálela jsem se pár schodů, dolů ke dveřím….kotník v háji. Letová fáze byla dobrá, ale přistávací telemark se nepovedl. Ještě, že nebyly dveře otevřené ven, jinak jsem skončila na dvoře na dlažbě….

Rána jako z děla. Kolegyně hned vyběhla, co se stalo…a už mě sbírali. Posadili na židli a lámali si hlavu, kdo mě a kam odveze. Vyhrála chirurgie. Čekárna naštěstí prázdná. Takže doktor, rentgen a jejda. Celou dobu jsem se modlila, aby to nebylo zlomené. Tak mě doktor potěšil, máte přetrhané vazy….a že mám být v klidu, že to je ještě horší, než zlomenina. Takový lehký šok. Nikdy jsem nic zlomeného neměla, ani jiný úraz, nikdy jsem neležela v nemocnici, nikdy nic,…a teď tohle.

Tak jsem odešla….s nechodící sádrou a berlemi. Byla jsem dovezena domů, tam si sedla na zem, bez představy, jak se z ní zvednu…. S berlema neumím a asi se ani nenaučím, to už mi přijde bezpečněji poskakovat po jedné noze, než se zabít s berlema. Jsem tak trochu mimo… nechápu, proč se to stalo, co jsem komu udělala, prostě nic….mám tak trochu vymazaný harddisk. Možná až se zbrchám, tak se s tím srovnám….

16.9.2010 – čtvrtek

Tak od včera mám chodící sádru....to je super...jen mi zapomněli dát návod na použití....ale alespoň jsem se včera krásně vykoupala, i když s jednou nohou ve vaně a ta druhá byla ve vzduchu za vanou... Chirurg říkal, táák a teď se konečně vykoupete…nevím, jestli si jako myslel, že jsem se týden nemyla?

3.10.2010 – neděle

Zítra jdu na kontrolu, třeba mi sundají sádru a budu bez ní;o), akorát se bojím, že mé věrné kámošky berle mi nechají... :o(...ono to bez nich asi nějaký čas nepůjde :o(. Ale dala jsem si závazek, do zimy chodit, běhat, skákat...tak snad zima nepřijde za 14 dní, to bych fakt nestihla....
Přišel mi ze sociálky papír, prý vyplnit záznam o pracovním úrazu....no řeknu Vám, při mé vrozené averzi vůči úřednické byrokracii, na otázku, jestli jsem si úraz způsobila schválně za účelem pracovní neschopnosti....jsem měla sto chutí napsat ano, jasně, takové prázdniny už jsem potřebovala...ale udržela jsem se!

Poznání dne:
Když máš berle, nedělej nic s lepidlem...neb než se stihneš dojít umýt, přilepíš se.... :o)))))
(dala jsem se do výroby vánočních přání, skládáním hvězd z čajových pytlíků, takže pěkné pytlíky sbírat !!! ...to myslím smrtelně vážně)

4.10.2010 – pondělí

Tak sádru mi nesundali….:o(…respektive sundali, ale dali další a opět od začátku, nechodící. Prý nějaká kostička podle rentgenu….asi není tam, kde má být. No jo, hold má to někdo ale štěstí.

A to jsem byla tak natěšená, zvlášť když přede mnou šla paní, měla tu samou chodící sádru, zašla do ordinace, vyšla z ní, vyndala z kabelky druhou botu, nasadila a odešla… jakoby se nechumelilo….tak jsem si říkala, to potká i mě, heč…a houby, houby….

15.10.2010 – pátek – Volební to čas....

I pamětliva své občanské povinnosti, vydala jsem se k volbám. Samozřejmě vím o možnosti, že se dá volit i doma, že nějaká volební hlídka přijde k Vám. Bohužel, říkala jsem si, to zvládnu, nebudu nikoho obtěžovat, ale...

Ve dvě hodiny se otevřely volební místnosti a mě začaly vycházky...tak jsem si vyšla, ač normálně je to cesta na pět minut do místní školy, tak jsem se po půl hodinovém pochodu dostavila. Vždy volby bývaly v přízemí, do budovy tři schody, tak to je přece brnkačka....ach ouvej...škola se rekonstruuje a tak je volební místnost v prvním patře (budova je samozřejmě bez výtahu). Tak co mi zbylo, berle do jedné ruky, druhá na zábradlí a jedéééém. Takové starší paní šly z vrchu a prý opatrně....už v tu chvíli jsem celé volby proklínala.

Po útrapách jsem dorazila do volební místnosti...taky se Vám zdá, že vidíte jen otrávené a kyselé ksichty sedící volební komise? Už pro tento zážitek stojí za to jít k volbám :o). Byla jsem tam, coby volící, sama, předseda komise mě vítal (samozřejmě bez chleba se solí), našla jsem si své písmenko, dala občanku, předali mi obálku.... tak jsem do ní šoupla doma zaškrtaný volební lístek, za plentu jsem se neobtěžovala, a jala se obálku hodit do urny. Zde to začalo...odchytil mě horlivý předseda...to nemůžete, musíte za plentu...říkám, že mám berle, jestli nevidí a blbě se mi chodí, že mi stačily ty schody sem vyšplhat....na to on, že to jsou předpisy, že i oni jsou hlídaní a kontrolováni....tak jsem mu řekla, že jo, že to chápu, určitě tam mají kamery a strhnou mu za to body....demonstrativně jsem si udělala kolečko za plentu, myslela si něco o blbci a že bych mu nepřála, aby kdy v životě ho něco zlého potkalo. Obálka skončila v urně a já šla zase po schodech domů. Pomalu mi končily vycházky, které mám do čtyř, tak jsem si doma sedla, nohy nahoru a řekla si, že příště si je fakt pustím do bytu a jsem zvědavá, jestli mi doma postaví i plentu....

28.10.2010 – čtvrtek – Tak jde čas

 Jako správný český člověk nejdříve probereme počasí a po té zdravotní stav a návštěvy lékařů....že jo, jste určo nadšení....:o)
Počasí je nádherné (i když spousta lidí by asi nesouhlasilo...takové bych poslala na Sibiř), kéž by tak vydrželo klidně do vánoc, já bych se nezlobila....

Tak, a teď nožka... po úterý jsem se vzdala naděje, že budu chodit do zimy, jistě a bezpečně bez berlí....smutný to den, škoda popisovat čas strávený na poliklinice....já vím, proč se celý život doktorům vyhýbám, jak upír česneku (aneb čert kříži), prostě jak to jednou začne, tak už se vezeš....

Ve středu jsem se rozhodla býti sama sobě doktorem (tady už fakt jiná možnost nebyla), vše jsem si převedla do stavební praxe...tzn. teorii statiky, kdy zatížení na nohu si dovedu spočítat, jelikož je to bodová síla, jakoby působící na sloup, dole jsem nepředpokládala vetknutí, či pevný kloub (to bych neudělala ani krok), takže předpoklad byl posuvného, ohybného kloubu a tudíž tam vzniká ohybový moment...což je můj kotník :o)))...super ne? A jelikož je to simulace na sloup, dal by se sestrojit i iterační diagram :o))))))...no možná se na to dám. Akorát mám strach z eurosoučinitelů, to nás ve škole neučili s ohledem na budoucnost (asi taky nejsou věštečtí profíci,.... nebo došly koule...takové jako ty věštecké !!!.), tedy práci s eurokódy a euronormami....no hold, stará konzerva....nebo že bych si měla doplnit vzdělání?...tak to fakt nehrozí....i když je pravdou, každé ráno jedno sudoku, aby mi to myslelo... :o)).

Pozn. S tímto vloženým vzdělávacím okénkem si hlavu nelamte, někdy ani já nevím, o čem mluvím :o).

8.11.2010 – pondělí – Tak jde čas... II.

Zítra slavím, dva měsíce od úrazu...utíká to...jdu k ortopedovi, nevím, co je zač, ale jelikož doktorovi, ke kterému jsem chodila teď, jsem řekla, že je sadista, doufám, že tento bude z druhé kategorie, a sice srandista...a běda, jak si bude chtít šáhnout !! :o)). Chirurg si minule šáhnul a já si málem cvrnkla.

Tak co Mikuláš? Se nabízím, role kulhavého zarosteného čerta by mi šla a ani moc fixlovat bych nemusela :o)...ale u Vás jsou již děti asi odrostlé a pohádkám, aneb svaté trojici - klekánice, Mikuláš, Ježíšek...už asi nevěří.

No nic, začínám být nostalgicky nasraná, už se obrňuji na zítřek…

18.11.2010 – čtvrtek – Tak jde čas III...aneb jak jsem chtěla oslavit státní svátek

Včera jsem chtěla oslavit státní svátek...jízdou autem. Pamětliva slov lékaře, že kolo ne-e (sakra), a na otázku...a co auto? Odpověď - můžete to zkusit...to znělo jak rajská hudba. Kdy jindy, než o státním svátku je povoleno svátečním řidičům vyjet...tak jsem po dvou a půl měsících sedla do auta....nastartovat šlo, i plyn šel...jupííí....sice v té noze není cit, tak to chvílemi nějak samo tůrovalo...ale šlo to. No, už při jízdě z kopečka se vyskytl problém...jak zabrzdit. Normálně je pata na podlaze a jen se kmitá kotníkem, že...což je krásná teorie, pro mě nyní v praxi na dvě věci....takže výkon, přendat nohu z plynu a zabrzdit nohou, ve které není síla, byl nadlidský výkon...ještě, že zde na sídlišti je rychlost omezena třicítkou...(možná bych zvažovala i dvacítku :o) ). Pod kopec do Alberta jsem dojela, no a domů, to už jsem musela, i kdybych nechtěla, naštěstí do kopce to šlo líp, to se totiž nebrzdí. Musím uznat, že jsem tohoto nápadu pak litovala, ale alespoň vím, že to jde. Akorát třeba do centra, přes křižovatku bych si netroufla....hold, zpomalené reakce...no, ale i tak je krásné si dojet nakoupit :o)))...to mě blaží ještě teď.

V pondělí jsem začala cvičit. Zajímavé. Místnost asi 3x6 metrů, po dvou stranách lavičky z tělocvičny...posedáno asi 10 žen (byla jsem suverénně nejmladší), všechny bez bot, bez ponožek, vyhrnuté nohavice...nemohla jsem se ubránit pocitu, že to vypadá, jako slepice v kurníku....tak co mi zbylo, přidala jsem se, abych zapadla :o)). Cvičení bylo fajn, akorát mi nikdo neřekl, že nic nezvládnu, na to jsem připravená nebyla. Všechny mrskaly kotníkama, na dotaz sestřičky, jestli to doma dělají každý cvik 50x jen přikyvovaly...já to neudělala ani jednou. Pak sestřička, tak nováčky si změříme. I jalo mě podezření, že bude následovat promenáda ve spodním prádle s měřením hrudník-pas-boky a mou noční můrou - vážením. Uf...naštěstí nee. Měřily se hybnosti kotníku (nahoru, dolů, doleva, doprava) a obvody. Takže výsledek...do leva nic, takže za nula bodů, nahoru, že prý alespoň pravý úhel...cha...tak to jsem v mínusu...a ty další dva...hurááá...alespoň něco, i když žádná sláva. Obvody taky špatně, kotník stále napuchlý, oteklý, a lýtko o 3 cm chudší než druhá noha (prý je to moc).

Zde jsem začala rozvíjet teorii chudnutí....nic nedělat, nenamáhat se, nic nezatěžovat, jen ležet...a jde to samo. Po počáteční euforii tato teorie dostala trhlinu. A sice, že jaksi ubyla svalovina, ne tuk, což by mělo být přesně opačně...no ani Řím nepostavili za den a někomu muselo spadnout dokonce jablko na hlavu, aby se něco, někam pohlo. Tak snad příště....

Nejoblíbenější cvik - píďalky a zametání smetí :o).

Všetečné otázky zdravotního rehabilitačního bratra....
"Tak na co máte tu lampu"....říkám "Na kotník"
"A na který?"...říkám "Na pravý"
"No jo, ale na který? Tam máte dva."...odpověď "??????????"
(prý vnitřní a vnější)

Brala jsem to, že dvě ruce, dva lokte, dvě nohy, dvě kolena, dvě paty...ale že mám čtyři kotníky....hm...asi vrátím odznáček ze zdravotního kroužku ze základky....:o))).

No nic, tak zase příště.

24.11.2010 – středa –Tak jde čas IV....

Tak mi dneska došel humor...sněží....já věděla, už od začátku, že to jednou přijde...ale ještě to mohlo počkat.
V pondělí jsem poprvé cítila sníh ve vzduchu a ejhle, středa a je tady. I zalekla jsem se, zahodila berle a snažím se chodit bez nich....mám dva typy chůze, kolébajícího golema, nebo cupitající kachny...záleží na stoupání, či klesání terénu :o). Ani jedno není to pravé, ořechové...dnes na cvičení hodná rehabilitační sestra povídala, choďte na boso...i podívala jsem se z okna, že to asi letos už neklapne... Ještě, že zítra nikam nemusím, až v pátek...

No nic, nechtěla jsem dopředu, ať to nepřivolám, ale už není zbytí...jdu kontrolovat zimní výbavu...doufám, že se se svým oteklým zafačovaným kotníkem vlezu do nějakých zimních bot, jinak jsem v pytli....v teniskách se v zimě fakt chodit nedá. To je doslova o hubu.

10.12.2010 – pátek – Tak  jde čas V. ...aneb poslední díl.

Jak se vede, před vánoci? Už máte jistě uklizeno, vysmejčeno, napečeno, doma vánoční klidná atmosféra, vše pěkně čisté, voňavé, nazdobené, děti vymydlené, nastrojené, manželé s úsměvem a v bačkůrkách tiše cupitají po bytě, domě....ach....neříkejte, že jste se nezasnily :o))).

U mě to už taky vrcholí...přípravy....vaječný koňak se už chladí, možná se někdy dohrabu k perníčkům, úklid nad metr a půl jsem vzdala (přece nebudu lozit po žebři), okna počkají do jara (fakt nemíním spadnout), stejně je brzo tma a není vidět, že nejsou umytá :o)....a tak nějak v poklidu jdeme dál. Možná ozdobím zakrslý smrk na balkoně a bude i stromek :o).

Již se pomalu chystám i do práce..příští týden v úterý...no, už teď mám z toho žaludek na vodě :o))....naštěstí jen do vánoc a pak zase doma. Další týden máme třídenní velmi zajímavé školení, "osobní efektivita a emoce na pracovišti"....zvlášť ty emoce si nemůžu nechat ujít....doufám, že součást školení bude i nějaký testík, a podle vyhodnocení budeme určovat funkce, kdo se na co hodí :o)).

Tak jsem včera byla u ortopeda, dnes u chirurga, oba byli velice milí, a že prý to bude ještě se mnou trvat půl roku (na tom se oba kupodivu hezky shodli, začínám mít pocit, že to jsou jasnovidci, či co)....to mám pěkné vyhlídky, dostala jsem ortézu (kupodivu zdarma ! ) a že prý chodit s tím, ale jak se s tím narvat do botů, jo, to už mi nikdo neřekl. Asi si půjdu koupit ty důchodky. Berle jsem vrátila, taky nechtěli nic za zapůjčení, to naše zdravotnictví je taaak skvělé. Místo toho jsem si koupila trekingové hole, tak až potkáte "golema s holema".....jsem to já :o)).

31.12.2010 – pátek – Silvestra je Silvestrááááá.

Silvestrovské menu – zeleninový vývar, hlavní chod – pečený guláš s hrnkovýma knedlíčkama, chuťovky – doma pečená bagetka s česnekovou pomazánkou, zapečení šneci z listového těsta a k pití – co je libo.

A do nového roku, jedině se sklenkou dobrého moku!