Adopce na dálku

Tak. Kde začít.

Dlouho jsem váhala, zda toto téma vůbec na své www stránky dát. Proč? Protože by se takové věci měly dělat, a ne o nich (zbytečně) mluvit. A také bych nechtěla, aby to vyznělo jako nějaké chlubení se. Nakonec jsem se rozhodla pro uveřejnění. Z jednoho důvodu. Kdyby to inspirovalo byť jen jednoho člověka, tak to bude mít smysl.  

Začalo to nevině, když jsem se o toto téma začala zajímat. Možná jen se zvědavosti. Po čase už cíleně. Začalo to výběrem organizace, přes kterou adopce na dálku fungují. Kupodivu je jich celkem mnoho. Při výběru jsem se řídila jejich zkušenostmi, jak dlouho již tuto činnost vykonávají, jestli podporují i jiné projekty a pak v neposlední řadě, částkou, která ze sponzorované částky jde na jejich administrativní práce, tedy částkou co nejmenší. Vyšla mi Arcidiecézní charita Praha. Musím říct, že spolupráce s nimi je bezproblémová a na vysoké a profesionální úrovni.

Pak nastal výběr země, ze které adoptované, možná lépe řečeno, sponzorované děti jsou. Je jich hned několik. Mé srdce tíhlo k Indii, takže volba byla jasná. Pak následoval výběr dítěte. Názory se různí, v podstatě jsou dva, buď necháte výběr na organizaci, která třeba zvolí podporu v tu dobu nejpotřebnějšímu dítěti, nebo si vyberete na základě pár údajů poskytnutých organizací. Já jsem věděla, že chci holčičku, protože to v takových zemích a podmínkách mají vždycky těžší, a aby měla do 10-ti let.

A dopadlo to tak, že v roce 2007 jsem si „adoptovala“ tehdy 7 letou holčičku Prathvi.

A v roce 2008 další, tehdy 10 letou Priyu.  

Nutno říci, že finanční podpora jde jen na vzdělání, na zakoupení učebních pomůcek a školních potřeb. Vždyť investice do dětí, vzdělání je investice do budoucnosti nás všech. Jen vzdělaní lidé budou mít šanci něco změnit, něčeho dosáhnout.

Někdy se někdo zeptá, a funguje to vůbec? Kdybych tomu nevěřila, nedělala bych to. Mám od obou holčiček zpětnou vazbu v podobě dopisů a obrázků. I tak chápu, že někdo namítne, no jo, ale to přece může psát kdokoli. Kdybych byla ale takový velký pesimista, asi by mě pak ani nebavilo žít.

Někdy se někdo zeptá, a proč to děláš? Zde vždycky říkám, z velké sobeckosti, protože mi to prostě dělá dobře a mě to obohacuje a dává mi to neskutečně moc. A v neposlední řadě, to někomu pomůže. I díky tomu se cítím vnitřně bohatší. A pak taky nechci mít pocit lhostejnosti, že za hranicemi místa, kde žiji, nic jiného není a netýká se mě to. A ještě bych ráda chtěla dodat, že to není otázka víry. Mám pocit, že je v naší společnosti zakořeněno, že tyto věci můžou dělat a podporovat jen věřící lidé. Není tomu tak.  

Málokdo z nás si uvědomuje, co vlastně máme. Velmi často slyším lidi okolo sebe si jen stěžovat, na práci, na peníze, na politiku, na zdravotnictví, na počasí,…..jsme zkrátka národ patologických stěžovatelů. Přitom má  každý auto, nebo rovnou dvě, byt, domek, chatu, může jet na dovolenou, …… Nejraději bych takové lidi poslala někam….vždyť můžou být šťastní, že mají práci, mají kam jít, večer kde spát, mají co dát do úst, jsou zdraví, mají rodinu, ….a i obyčejné věci, jako že má každý vodu, teplo,…. Málokdo si těchto věcí dovede vážit, považujeme to za každodenní samozřejmosti. Možná si to někdo někdy uvědomí, ale paradoxně, až něco z toho ztratí. Ale to už bývá pozdě.    

Prathvi

Narozena: 17.7.2000, otec pracuje jako námezdní dělník, matka je v domácnosti. Mají celkem 4 děti a i přesto, že jsou rodiče negramotní, chtějí vzdělání pro všechny své děti.

Poslední vysvědčení:

English                max 50            dosaženo 28

Maths                  max 50            dosaženo 34

Kannada              max 50            dosaženo 28

Environment         max 50            dosaženo 37

Total                   max 200          dosaženo 127  

Vivina

V roce 2011 Priya ukončila účast v programu Adopce na dálku z důvodu stěhování rodiny, bez přemýšlení jsem se rozhodla pro další dítě - holčičku jménem Vivina.

Narozena: 21.11.2001, má pouze maminku, otec zemřel. Má ještě staršího bratra. Maminka je nevzdělaná, tudíž je pro ní těžké najít si práci a stará se o rodinu sama. I přesto chce, aby její děti vzdělání měly.

Priya

Narozena: 30.1.1998, má staré a nemocné rodiče. Je nejmladší ze sedmi dětí a její jméno v místním jazyce znamená „loving“. Priya má Downův syndrom. Proč zrovna ji? Je možné, že někdo by ji odepsal. Řeknete si, že to třeba v životě daleko stejně nedotáhne. Tak proč? Protože každý si zaslouží šanci. Když bude mít šanci na vzdělání, kterou díky tomuto projektu dostane, třeba jednou bude, když nic jiného, alespoň samostatná, nezávislá na rodičích či jiné pomoci okolí.

Poslední vysvědčení:

Kannada               max 100      min 40              dosaženo 48

Maths                   max 100      min 40              dosaženo 52

Environment          max 100      min 40              dosaženo 61

Total                     max 300      min 120            dosaženo 161      

Co to je Downův syndrom ?      

Downův syndrom neboli trizomie 21 není nemoc v klasickém slova smyslu, je to vrozená chromozomální vada s důsledky na celý život. Každá buňka člověka s Downovým syndromem obsahuje chromozom navíc. Místo obvyklých 46 chromozomů (uspořádaných ve 23 párech) jich mají 47 (22 párů a jednu trojici). Dispozice pro vznik Downova syndromu jsou uloženy na jednom z ramen chromozomu číslo 21. Tento chromozom je nejmenším lidským chromozomem, ale jedním z nejpodrobněji studovaných. (Janíková, Dzůrová, 2000)  

Příčiny Downova syndromu      

Proč k Downovu syndromu dochází se zatím nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Současné vědecké znalosti potvrzují, že k chybnému okopírování genetického materiálu dochází náhodně a nesouvisí to s tím, co rodiče před těhotenstvím nebo v jeho průběhu dělali. Byly zkoumány různé faktory ve vztahu četnosti výskytu Downova syndromu. Bylo zjištěno, že příslušnost rodičů k etnické rase, sociálnímu prostředí nebo místu bydliště nemá na vznik Downova syndromu vliv.
     Onemocnění matky, kvalita stravy, nedostatek vitamínů, alkohol, nikotin a drogy mohou způsobit různá poškození plodu, ale ne Downův syndrom. Určitá souvislost s četností Downova syndromu byla nalezena pouze u věku rodičů. Matky starší 35 let a otcové nad 50 let jsou narozením dítěte s Downovým syndromem ohroženi více než rodiče mladší. Ve skutečnosti se ovšem většina těchto dětí narodí matkám v nižším věku (24-30 let), protože v této věkové skupině se rodí nejvíce dětí a matky nad 35 let jsou v průběhu těhotenství podrobovány genetickému vyšetření.
      (Šustrová, 2001)  

Objev Downova syndromu      

První vědecké zprávy o osobách se syndromem, dnes známým pod jménem Downův, se objevily v polovině 19. století. Byl to lékař Jean Esquriol, který v roce 1838 popsal vzhled dítěte, jehož znaky odpovídají dnešnímu fenotypu Downova syndromu. Podobný poznatek popisuje v roce 1846 Edward Seguin.
     V roce 1866 publikuje anglický lékař John Langdon Down vědeckou studii o skupině pacientů, kteří se svojí podobou odlišovali od jeho ostatních pacientů. Výpočtem jejich vnějších znaků vyčleňuje část mentálně postižených lidí od jiných duševně zaostalých pacientů. Pro jejich asiatský zjev používá Down termín "mongolismus". Toto dříve vžité označení bylo později označeno za zavádějící, nepřesné a dnes se již nepoužívá.
     Pokrok v metodách vizualizace chromozómů v polovině 50. let minulého století umožnil podrobnější a přesnější studie lidských chromozómů. V r. 1959 identifikoval francouzský lékař Jerome Lejeune Downův syndrom jako chromozomální anomálii. (Janíková, Dzůrová, 2000)  

Zásady výchovy dítěte s Downovým syndromem      

Vývoj dětí s Downovým syndromem probíhá vcelku normálně, ale je mnohem zdlouhavější a pomalejší. Proto výchova vyžaduje specifický přístup a velkou trpělivost. Duševní vývoj postupuje během prvních tří let u většiny dětí postižených Downovým syndromem rychleji než jejich motorický vývoj. Později se zpoždění motorického vývoje vyrovnává.
      Tyto děti potřebují na rozdíl od nepostižených delší dobu, než dokáží reagovat na nabízené podněty.
      Děti s Downovým syndromem reagují velmi citlivě již na malé přetížení. Zatímco malé děti svoji pozornost předčasně odpoutávají, reagují větší děti na přetěžování spíše vyhýbavým chováním. Důležité předpoklady pro zdárný vývoj a výchovu dítěte s Downovým syndromem je dostatek času, mnoho trpělivosti a pozornosti a také dostatek podnětů odpovídajících schopnostem dítěte.
      Významným znakem dětí s Downovým syndromem je zpoždění rozvoje řeči. Porozumění mluvené řeči předchází schopnost mluvit, protože jsme schopni používat jednotlivá slova správně až tehdy, když dobře chápeme jejich význam.
      Dítě však může napodobovat a později i jazykově vyjádřit činnost, kterou okolo sebe vidí. (Tomasco, 1998)